vytisknout stránku
poslat e-mailem
mapa serveru
odkazy
nápovědaO obci
Odběr novinek e-mailem
Náměty a připomínky
Odkazy veřejné správy
Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Fondu Vysočiny
Rychlá volba
Posledně vložená fotografie
Fotbalové výsledky
O obci / Historie a pověsti
Krátce z historie
První zmínka o Hodicích pochází z počátku 14. století. Je to listina, kterou vydala Jitka z Hodic, proboštka kláštera v Nové Říši. Vladykové obdrželi obec Hodice již v roce 1303 a měli ve svém erbu dva volské rohy - což mělo vyjadřovat hojnost zvěře. Hodická tvrz se připomíná v roce 1377. V polovině 15. století se vladykové z Hodic rozrostli, takže jejich rodokmen pro tuto dobu je nesnadné sledovat. Roku 1538 odchází poslední člen rodu, který dosud bydlel v Hodicích - Hynek se setrou Rozinou a celé hodické panství získal Matěj Vencelík - pán na Třešti. V tomto roce přestávají být Hodice sídlem panství a stávají se součástí panství Třešťského, spolu s okolními vesnicemi Panenskou Rozsíčkou, Bezděkovem a Stajištěmi. Samotný rod Hodický se v dalším svém vývoji rozrůstá a v polovině 16. století je povýšen do rytířského stavu a dále nabývá bohatství a vlivu. Změna nastala po bitvě na Bílé hoře - kdy Václav z Hodic ztrácí část svých statků, rod se štěpí na dvě větve, zříká se českobratrského vyznání, ztrácí svůj mateřský jazyk a poněmčuje se. Tento rod vymírá v roce 1917 jako německý rod hrabat. Sloučením panství Hodického s Třešťským přineslo v 16. století Hodicím úpadek. Zmizel pivovar, mlýny i pila a během dalších let zmizela i poslední památka na kdysi utěšené panství - Hodická tvrz.
Pověsti
O ČERTOVĚ SKÁLE
Poblíž hodického nádraží je skála, zvaná „Čertova“. U ní prý kdysi zaorával jeden čeledín žitniště. Najednou z ní začala vycházet silná vůně čerstvě pečených buchet. Šel se tam tedy blíže podívat a tu se mu u skály objevila divá čertova žena, která řekla:“Čmucháčku, čmucháš, ale klásku na poli nenecháš!“ Pak ho chytla v pase a točila s ním tak dlouho, až upadl v bezvědomí.
U ZLÁMANÉHO KŘÍŽKU
Před tímto křížkem odbočuje od hodické silnice doleva cesta, která dříve vedla až k hodické továrně. U toho rozcestí stojí na kamenném podstavci železný kříž, o němž se vypravují dvě různé pověsti, protože neurčitou kresbu na jeho podstavci může si vysvětlit každý jinak. Někdo řekne, že je to dítě bez ruček a nohou, jiný zase, že je to dítě v peřince. Vypravuje tedy první pověst, že prý tam šla kdysi jedna žena s dítětem na trávu a aby jí nepřekáželo, položila je na mez. Při práci vzdálila se poněkud od dítěte a tu prý k němu přilezlo jakési divné neznámé zvíře, které mu ukousalo ruce i nohy. Pak zmizelo a když se matka vrátila, s hrůzou poznala, co se stalo a že je dítě už mrtvé. Na památku této velice smutné události dala prý na tomto místě postavit ten dnešní kříž. Druhá pověst vypravuje zase, že tam nějaká krkavčí matka vykopala jámu a do ní vhodila své vlastní dítě, jehož neměla ráda. Byla prý potom za to na témže místě popravena a lidé to místo označili křížkem.
O KAPLIČCE U HODIC
Kdysi vyjel si třešťský baron v kočáře směrem k Hodicům, aby se nadýchal čerstvého vzduchu a vůně květin. Bylo pěkně a koně radostně klusali po silnici. Když projeli „Korečníkem“, jako by náhle někdo do nich střelil. Něčeho se lekli, splašili se a dali se do šíleného letu. Kočár s vyděšeným baronem kymácel se ze strany na stranu a najednou se převrhl do silničního příkopu. Byl to hrozný okamžik, ale jako zázrakem byl pád baronův tak šťastný, že vyvázl z této nehody úplně zdráv a bez jakéhokoli úrazu. Z vděčnosti, že s mu nic nestalo, dal na onom místě vystavět kapličku ve slohu gotickém.
(Použitá literatura: „Třešť a její nejbližší okolí – ve slohových pracích žákyň dívčí měšťanské školy“ r. 1931)
A JEŠTĚ TŘI ZAJÍMAVOSTI:
- Z doby, kdy se ještě pohřbívalo okolo chrámu sv. Martina, se zachovalo několik zajímavých náhrobků. Kromě dalších např. tři v severní hřbitovní zdi s českými nápisy. Jeden z nich patří Františku Divišovi, mlynáři váňovskému, který se narodil 1.12. 1767 v Hodicích. Zemřel pak v Třešti 13.12. 1825.- Nový hřbitov po svém roz¨šíření byl otevřen r. 1958. Jako první zde byl pohřben Josef Slunečko z Hodic dne 29.12. 1958.
- V okolí Třeště existovalo několik kolomazných pecí. Pozůstatky jedné se nachází nedaleko Hodic. Je vzdálena asi 1,5 km v „Bednářově lese“ na rozmezí katastru „Kozralka a Díry“, ve svahovitém terénu na parcele 1460 patřící k usedlosti pana Novotného v Hodicích čp. 35. Dříve právě tato usedlost měla robotní povinnost vařit kolomaz.
(Použitá literatura: Vlastivědný sborník Třeště a okolí – r.1968, 1967 a moje studnice historických pramenů R.K. z Třeště - tuším 1968)
Hodičtí z Hodic ( zdroj: Ottova encyklopedie)
obrázek č. 1734. Erb Hodických z Hodic.
nazývají se hrabata původu moravského, kteří z Hodic v okr. jihlav ském pocházejí. Erb jejich jest štít na kříž rozdělený se štítkem na zdél rozděleným, stříbrným a červeným, v jehož každé polovici buvolový roh ve vystříd. barvách se spatřuje; v červeném prvním a čtvrtém poli jest stříbrný lev, ve stříbrném druhém a třetím poli červený lev (vyobr. č. 1734.) Dle rodného erbu na štítku jsou [Hodičtí z Hodic] [Hodičtí z Hodic] jednoho rodu s Koňasy z Vydří, kteří téhož erbu užívali a z blízkého u Hodic Vydří pocházeli. R. 1358 připomíná se Pešek z [Hodičtí z Hodic] na Hodicích a r. 1398 Jan z [Hodičtí z Hodic], který na Rosenšteině purkrabovalr. 1400. Po něm (†1411) drželi Hodice synové jeho Jan a Hojek, ze kterých Jana přijal na spolek Jan z Lipníka na Němčicích roku 1446, po jehož smrti dědili Erasmus z Dlouhé Brtnice a sirotci po Bohuslavovi z [Hodičtí z Hodic] r. 1452. Erasma tohoto pohnal Bohuše z [Hodičtí z Hodic] r. 1459, že mu drží mocně sirotka Hojka, k němuž on Bohuše jest strýcem erbovním. Nedlouho před r. 1483 zemřel Bohuše, zanechav syna Zikmunda, a bratřím jeho Janovi, Maršovi a knězi Václavovi t. r. uloženo, aby Zikmundovi jeho statek oddělili, načež mu vykázali díly ve vesnicích Panenské Rosičce, Bezděkově a Stejště, které Zikmund roku 1510 Jiřímu z H. do desk vložil. Z rodu Hodických pocházel: dva opatové Loučtí, Přibislav I. (†1438) a Přibislav II. (†1466), kteří klášter tento, v husitských bouřích zkažený. znovu vzkřísili. Václav z [Hodičtí z Hodic] provázel krále Ladislava do Uher r. 1457 a Hynek z [Hodičtí z Hodic] zemřel při obležení Vratislavě r. 1459. Oldřich z [Hodičtí z Hodic] pustil díly své ve svrchu jmenovaných vesnicích Zikmundových r. 1518 Janovi z Osečan a oženil se v Čechách s dcerou měšťana horažďovského r. 1520, kteréhož roku též Jiří nahoře připomenutý bratru svému Vilémovi statek svůj pustil. T. r. také Vít z [Hodičtí z Hodic] v Hodicích zapsal manželce své Barboře z Tamfeldu jistou čásť peněz, ale již r. 1538 nebožtíkem se jmenuje; zanechal děti Hynka a Rosinu. V áclav z [Hodičtí z Hodic] byl v l. 1530-1537 hejtmanem panství krumlovského a držel roku 1553 Oslavany, k nimž získal Plaveč, Hostim a Miroslav, které statky strýcům svým Hynkovi a Zdeňkovi r. 1570 odkázal. Hynkův nejstarší syn Václav nabyl Českého Rudolce, Matějovic, Stálkova, Laškovce a Stojčova, což vše zdědil syn jeho Jiří r. 1606, který též Tavikovice přikoupil. Jiří byl generallieutenantem zem. hejtmana Lichtenšteina a porazil Uhry, kteří do Moravy vrazili r. 1605. Ve sporech cís. a krále Rudolfa II. a bratra jeho Matyáše stál k Matyášovi a byl nejvyšším jeho vojska. Byv od Matyáše na hraběte povýšen, přijat se svými syny Zdeňkem a Bedřichem roku 1604 do stavu panského na Moravě a roku 1608 do starého panského stavu, načež brzo zemřel, r. 1612. Syn jeho Zdeněk hr. z [Hodičtí z Hodic] na Olbramicích ztrativ konfiskací čásť svých statků, uchýlil se do ciziny roku 1628, kde si dal jméno Karel, a padl v bitvě u Wolfenbüttelu dne 19. čna. 1641. Praetense jeho u švédské koruny a nároky na statky Trčkovské v Čechách (manželka jeho byla Alžběta rodem Trčkovna z Lípy) zdědil jeho bratr Karel Václav a mírem Vestfalským ustanoveno, aby mu Olbramice navráceny byly. Miroslav, kterou Vít z [Hodičtí z Hodic] od Václava, syna Hynkova, dostal a v l. 1604-1612 držel, byla Hynkovi z [Hodičtí z Hodic] konfiskována r. 1620. Václav hr. z [Hodičtí z Hodic] byl vrchním plnomocníkem při upravení hranic mezi Uhrami a Moravou r. 1647 a obdržel indigenát uherský. Jedna větev Hodických odebrala se po bouřích stavovských do Opavska, kde držela Vikštein r. 1622. Jan Jiří Maximilián svob. p. z [Hodičtí z Hodic] získal Rudoltice r. 1630, Jindřichov roku 1635 a Bílou Vodu r. 1655. R. 1641 byl jako generální vojenský kommissař Opolska a Ratibořska za říšského hraběte povýšen. Z manželství s Kateřinou purkrabinkou z Donína měl tři syny. Ludvík Maximilián oženil se s Isaldou Pavlínou svob. p. Orlíkovnou z Laziska a vystavěl kostel v Jindřichově r. 1677. Po něm dědil jeho bratr Maximilián Jiří hr. z [Hodičtí z Hodic], kterýž l. 1689 zůstavil zboží své synu Františku Antonínovi. Smrtí bezdětného syna jeho Josefa Tadeáše hr. z [Hodičtí z Hodic] (†1737) spadly jeho statky odúmrtí na biskupa olomúckého. Mladší syn svrchu připomenutého Jana Jiří M. z [Hodičtí z Hodic],, Julius Leopold, měl dva syny, kteří se stali praotci dvou větví hrabat Hodických: Hodicko-Olbramické, která posud žije, a Hodicko-Rudoltické, která vymřela r. 1778 Josefem Vojtěchem hr. z [Hodičtí z Hodic] na Rudolticích a Fulšteině. Muž ten, výbornými schopnostmi ducha a živou fantasií nadaný, vzdělal se na památkách umění v Italii a jako komorník u dvora cís. Karla VI. Duchaplná vdova po Jiřím markraběti bayreuthském, Žofie, stala se jeho manželkou, ale pro velikou nestejnost věku zase manželství toto zrušeno bylo. Na to vstoupil hr. z [Hodičtí z Hodic] do vojenských služeb pruských a obdržel od Bedřicha II. pluk husarský. Když se mu život vojenský znelíbil, odebral se na své panství Rudoltice, kde krásný park zřídil a zámek svůj upravil za sídlo, jemuž široko daleko rovného nebylo. Krásy umění a přírody se tam spo jily a hr. Hodický v Rudolticích vykouzlil čarovný zámek, o kterém jen v báchorkách čítáme. V rozsáhlém parku na sta vodopádů a mnoho jezer upraveno bylo, o slavnostech nejen na divadle od herců domácích v hlavních městech vycvičených se hrálo, nýbrž v parku domácí jinochové a dívky, muži a ženy, příhodně odění a ozdobení, allegorické sochy představovali. Rozmanité ohňostroje přispívaly k tomu, že celá krajina v noci jako ve dne leskem světel zářila. Různé chrámy a jeskyně bohům a bohyním řeckým i římským věnovány byly, jako u velmožů italských v době renaissance. Rudoltice na slovo vzatými se staly po celé Evropě a sám Bedřich II. s Voltairem je navštívili. Popis divuplného zámku Rudoltického a jeho zábav podal dr. Tralles v »Adumbratio amoenitatum Rosswaldensium« ve Vratislavi r. 1778, kde také t. r. německý překlad toho spisu vyšel; český jest v »Lumíru« na r. 1852 obsažen. Ale náklad veliký, který vedl hr. z [Hodičtí z Hodic] na čarokrásné Rudoltice, strávil jeho finance a když pět millionů zlatých utratil, musil opustiti sídlo svých otců a poslední dni života byl živ z pense Fridricha II. v Postupimi, kde zemřel bez potomkův r. 1778. Z druhé větve Hodicko-Olbramické nabyl František Josef hr. z [Hodičtí z Hodic] r. 1704 statku Melče, kterého jemu manželka jeho Anna Majdalena ovdovělá hr. z Trauttmansdorffu postoupila. Po smrti své první manželky oženil se František Josef podruhé s Barborou šlecht. Sokolovskou ze Sokolova ovd. Ruckgrafovou a po její smrti po třetí roku 1708 s Marií Filipinou sv. sl z Carretta. Když r. 1727 zemřel, zůstala po něm dcera Angela (manž. Josef Ignác sv. p. Kotulínský z Kotulína) a syn Matyáš Antonín, jenž jako nejvyšší sudí kníž. Opavského a Krnovského zemřel r. 1762, zanechav syna Františka, který byl rytmistrem v pluku švakra svého hr. d'Ayassa. Bedřich hr. z [Hodičtí z Hodic] a Olbramic (1773-1828), c. k. komoří a velitel husar. pluku č, 12, měl s manželkou svou Marii Kristinou Dei Capitanei di Vimercato syny Jana Nep. (†1888), c. k. komořího a generálmajora m. sl., Julia Fabiana, c. k. komořího a plukovníka m. sl., a Bedřicha (†1850), c. k. rytmistra palatinálního husar. pl. č 12., pak dceru Marii Antoinettu. Jan Nep. hr. z [Hodičtí z Hodic] zplodil s manželkou Kristinou hr. Nickou z Nick syny Marii Maximiliána, c. a k. komořího a velitele hulánského pluku č. 5., a Marii Ludvíka, c. a k. komořího a přespočetného rytmistra v drag. pl. čís. 8. Julius Fabian oženil se s Johankou hraběnkou ze Stubenberku, s níž má dceru Angeliku, provdanou za Lothara hr. z Orsini a Rosenberku, c. a k. zálož. lieutenanta drag. pluku č. 7. Třetí syn Bedřichův, zemřelý již Bedřich hr. z [Hodičtí z Hodic], z manželství svého s Annou svobod. sl. Kargovou z Bebenburku zůstavil dceru Kristinu, provdanou (1867) za Julia ryt. z Polzerů, c. a k. podplukovníka m. sl., a Mathildu. Klř.
O ERBU 
Hodičtí z Hodic ( zdroj: www.castles.cz GENEALOGIE - SLOVNÍČEK RODŮ A ERBŮ)
| Starý erb Hodických z Hodic byl štípený štít červený a stříbrný a v něm dva rohy střídavých barev, klenotem byly podobně zbarvené dva, mezi něž později přibyla červeně oděná panna. Roku 1641 byli Hodicové povýšeni do stavu říšských hrabat a tehdy jim byl znak rozhojněn či polepšen tak, že starý erb byl položen do středu čtvrceného štítu, v němž se střídali červení lvi ve stříbrném a stříbrní v červeném poli, přičemž lvi byli vždy otočeni k sobě. Současně byly ke starému klenotu přidány i dva postranní; byli jimi dva lvi, vpravo stříbrný a vlevo červený, otočení ke střednímu klenotu, na němž měla panna roucho stříbrně přepásané a na hlavě zlatou korunku. |
Hodický z Hodic
( zdroj: http://www.bamasoft.com/clubcc/cestar/erby/hodic.htm)
Starý moravský původně vladycký později panský a hraběcí rod pochází z tvrze Hodice na Jihlavsku. 
Syn Jiří , sídlící na zámku Plavči u Znojma, se proslavil jako císařský generál v bojích proti Turkům. Za své vojenské zásluhy získal roku 1604 panský stav. Rok nato, jako jeden z velitelů moravského vojska, uchránil Moravu před vpádem Uhrů. Ve sporech mezi Rudolfem a Matyášem se přidal na stranu Matyášovu.Jeho syn Zdeněk,se přidal na stranu stavů, po porážce odešel k švédskému vojsku, kde dosáhl hodnosti generála. Byly zabrány statky Miroslav a Olbramovice. Padl roku 1641.
Jiří Maxmilián, císařský vojenský komisař ve Slezku, získal roku 1641 hraběcí titul. Při této příležitosti se rodu dostalo polepšení erbu. Získal Slezské Rudoltice, Jindřichov a Bílou Vodu.
Tato větev se rozdělila na dvě hraběcí odnože: hodicko-olbramovickou a hodicko-rudoltickou. První vymřela koncem 18. století, druhá existuje jako Hoditz-Polzer ve Slezsku snad dodnes.
Hrabě Josef Vojtěchnejdříve sloužil v pruském vojsku, pak se usadil na svém sídle ve Slezských Rudolticích, severně od Krnova, kde upravil zámek v pohodlné sídlo a v parku nechal postavit různé romantické stavby, na čtyři tisíce vodních hříček,v noci krajinu osvětloval ohňostroji. Přijímal tu návštěvy z celé Evropy, např. pruského krále Fridricha II.